Rob Warner byl prvním Britem, který vyhrál Světový pohár ve sjezdu, konkrétně v roce 1996 v Kaprunu. Důležitým místem pro něj je i Schladming, vzdálený zhruba 1,5 h autem. Na obě tato místa se Rob nedávno vrátil, aby oprášil dávné vzpomínky, ale také, aby zkusil porovnat tehdejší vítězný stroj Giant ATX 990 s nejmodernější DH mašinou Giant Glory Advanced!
Vydejme se společně s Robem na zajímavou cestu jeho vzpomínkami a také historií MTB, při níž se zamýšlí nad tím, jak moc se tento sport proměnil od jeho pionýrských časů v divokých devadesátkách po super technologickou současnost.
Je to už hodně dávno, kdy se Rob Warner naposledy proháněl po sjezdové trati v rakouském Schladmingu – konkrétně 18 let! Jak moc se toto místo změnilo a jak moc se proměnila horská kola i samotní jezdci?
Rob Warner, který už dávno pověsil aktivní účast na sjezdových závodech na hřebík, dostal před časem příležitost usednout znovu do sedla sjezdového speciálu GIANT, nyní konkrétně za řídítka moderního stroje Giant Glory Advanced (naše představení 6/2023 | jízdní dojmy 3/2024). Při této příležitosti se rozhodl navštívit pro něj dost klíčová rakouská střediska, která se tučným písmem propsala do jeho pestré jezdecké kariéry.
Byl to konkrétně Kaprun, kde v roce 1996 získal titul mistra světa, a Schladming, který byl pro změnu „zlomovým“ bodem vedoucím k ukončení jeho závodní kariéry.
Dítě 80. let
Robova závodní kariéra se začala pozvolna odvíjet s koncem 80. let. Zprvu začínal na lokálních britských závodech, aby se následně, jako zkušený surfař, nechal vyvést masivní vlnou zájmu a rozmachu horských kol, kterou korunovalo třeba zařazení MTB na program olympijských her v druhé půlce devadesátých let.
Rozhodující okamžik Warnerovy profesionální kariéry je pevně spojen právě s touto érou, konkrétně s rokem 1996 a závody v rakouském Kaprunu. Právě zde se Rob zapsal do historie jako první britský jezdec, který vyhrál Světový pohár ve sjezdu! Podařilo se mu to v sedle již jednou zmíněného stroje Giant ATX 990 s výsledným časem 7:15:32, přičemž od druhého v pořadí (Nico Vouilloz) jej dělilo drtivých 3,53 sekundy!
Warnerstrasse – skutečnost, nebo legenda?
Pamětníci by si možná mohli vybavit, že Warnerovi v roce 1996 svým způsobem pomohly k zisku jeho životního titulu vrtochy počasí, dnes ale asi nemá smysl otevírat tyto staré kauzy a přiživovat další spekulace. Podobně neurčité až snad úsměvné se zdá být vyprávění o tom, že tehdejší starosta Kaprunu chtěl po Warnerovi, na počest jeho vítězství, pojmenovat jednu ze zdejších ulic – Warnerstrasse. Nebo je to celé jen „městská legenda?“
Dnes, s odstupem 30 let, se tomu lze jenom smát. Pravdou ale zůstává, že se Rob Warner před nedávnem vrátil do Rakouska, navštívil Kaprun, aby si znovu prohlédl místa, kde slavil svůj největší sportovní úspěch, a následně se přesunul do Schladmingu, kde si pro změnu vyzkoušel moderní sjezdové náčiní!
Čím je pro Roba významný Schladming? Toto další známé rakouské středisko je spojeno s nepříjemnou vzpomínkou na hromadný pád při závodech v roce 2006, který de facto ukončil Robovu profesionální závodní kariéru.
„Bylo zajímavé vrátit se po tak dlouhé době do Schladmingu a projet si na moderním DH kole zdejší sjezdové tratě, které navázaly na to, co jsme jezdili na přelomu tisíciletí v rámci Světového poháru,“ hodnotí Rob Warner svoji aktuální výpravu do Rakouska.
Divoké začátky DH
Když v roce 1993 začal Rob aktivně objíždět závody Světového poháru ve sjezdu, jezdilo se tehdy na pevných rámech, v lepším případě s odpruženou vidlicí, jejíž zdvih se ale pohyboval pouze na úrovni 1 palce (2,54 cm). Byla to doba, kdy se závodilo na strojích s Véčkovými brzdami, 26“ koly a na poměrně úzkých pláštích s tradičními dušemi.
„V těchto dřevních dobách bylo považováno za úspěch dojet vůbec do cíle, ideálně bez spadlého řetězu,“ vzpomíná Rob. „Velký boj jsme sváděli už jen s brzdami, na které nebylo zrovna spolehnutí. Přestože se nejezdilo tak rychle jako dnes, ani po tak náročném terénu, bylo to tehdy vlastně mnohem riskantnější. Nikdy jste totiž dopředu netušili, kdy vám selže některá část vaší výbavy! Později se proto přesně na toto téma zaměřila řada výrobců, načež se rozjela ‚vývojová mašinerie‘ připomínající živelné válečné zbrojení!“
Srovnávat nesrovnatelné?
Když se Rob nyní ve Schladmingu svezl na moderním sjezďáku Giant Glory Advanced, konstatoval, že fakticky nelze popsat či kvantifikovat rozdíly mezi koly z jeho závodní doby (přelom tisíciletí) a současnou výbavou, jelikož se mezi nimi nachází vývojová propast velikost Grand Canyonu!
„Řekl bych, že nyní zažíváme úžasné technologické období. Když současná kola srovnám s dobou a výbavou mojí aktivní kariéry, zdá se to být rozdíl několika světelných let! Jde přitom jak o celek, tak i všechny jednotlivé detaily, které jsou dnes úplně jinde než tehdy. Geometrie, materiál a vlastnosti rámu, odpružení, kotoučové brzdy, bezdušové pláště, karbonová kola, průměr 29“ nebo mullet… Je toho tolik, co se změnilo,“ hodnotí Rob Warner posun techniky směrem k dnešní době.
„Stačí, když se podíváte, jak moc se i dnes tento sport vyvíjí – rychlost jízdy, náročnost tratí, samotná kola, ale i jezdci a jejich schopnosti! Vlastně bych se ani neměl divit, vždyť je to dlouhatánských 30 let, kdy se já pral o nejvyšší příčky ve sjezdu!“
„Moje tehdejší mistrovské kolo – Giant ATX 990 (rok 1996) – je vlastně dokonalým příkladem stavu jezdecké techniky v počátcích moderního DH. ATX 990 bylo vlastně jedním z prvních cíleně navržených sjezdových speciálů, jehož základním parametrům se dnes ale musíte jednoduše smát. Oproti němu je totiž současný Giant Glory Advanced něco jako moderní Formule 1 vedle původního Mini Cooperu,“ popisuje obrovský technologický skok Rob Warner.
Dnes atleti, tehdy párty-boys!
Podobně jako se v průběhu třech desetiletí zásadně proměnilo vybavení, změnili se i samotní závodníci. Dnešní profesionální sjezdaři využívají moderních poznatků fyziologie, zaměřují se na silový trénink a důležitá je pro ně i sportovní psychologie. Stejně tak se svými mechaniky hledají každou možnou technologickou výhodu, která by jim pomohla zajíždět ještě lepší časy. Naopak v době Warnerovy éry panovala o dost jiná atmosféra.
Spolu se Stevem Peatem a Shaunem Palmerem, legendou akčních sportů, která do světa DH přišla ze snowboardingu, byl Warner klíčovou figurou generace sjezdařů známých tím, že pařili stejně tvrdě jako závodili. Ostatně podobné příklady najdeme i u nás, v čele s Michalem Marošim (viz jeho film: Ten, co slaví každý den).
Tito, ničím nesvázaní „blázni“, kteří byli doslova závislí na jakémkoliv druhu vzrušení a v jednom kuse balancovali na hraně osudu, vkládali veškerou svou energii nejen do závodů, ale také do následné, nebo spíš nepřetržité zábavy.
Dnes vyhrál Goliáš, příště zase David…
Když zalistujeme v archivu, najdeme fotku ze stupňů vítězů v Kaprunu v roce 1996, kde se dlouhovlasý a vousatý Warner nesmlouvavě tyčí jako hrubý jeskynní muž nad uhlazenými a čistě střiženými chlapci z francouzské reprezentace. Jak už jsme jednou vzpomínali, na druhém místě tehdy dojel Nico Vouilloz, který v průběhu své následující kariéry posbíral 16 vítězství ve Světovém poháru a 7 titulů mistra světa v elitní kategorii.
Rok na to (1997) se Warner do Kaprunu vrátil. Tehdy se průběžně držel na druhém místě v celkovém hodnocení Světového poháru, přičemž ve všech předchozích závodech SP měl tu čest postavit se na bednu! Někdo by mohl předpokládat, že obhájce titulu, který má velké šance na celkové vítězství, bude večer před klíčovým startem odpočívat, meditovat a sbírat síly. Ale to zkrátka nebyl Warnerův styl!
Rob to večer před startem opět náležitě roztočil, načež druhý den dojel až 47. a propadl se proto z druhého na šesté místo v celkovém hodnocení. Ničeho z toho ale dodnes nelituje, taková prostě byla doba a takto někteří jedinci zkrátka žili!
Jiná doba a jiné způsoby, jak bojovat s nervozitou…
„Byla to úplně jiná doba než dnes,“ vypráví Warner. „Francouzi to brali strašně vážně, ostatně jako vždycky. Ale pak jsme tu byli my rebelové – já, Peaty, Palmer, Kurt Voreis, Randy Lawrence… Neseděli jsme večer na hotelu, ale šli jsme ven a většinou skončili někde v baru.“
„Část teamu to obvykle večer před závody včas zabalila a šla na kutě, ale já naopak skoro vždy pokračoval dlouho do noci, dokonce i před významnými závody. Nebylo to ale z pouhého rozmaru, spíš jsem byl často nervózní a vadil mi ten všudypřítomný tlak, proto se mi hodilo využít, pro případ neúspěchu, kocovinu jako výmluvu. Taková holt byla naše tehdejší mentalita.“
Z legendy na trati legendou za mikrofonem
Po konci aktivní závodnické kariéry v roce 2006 se Warner světa cyklistických závodů vysloveně nevzdal. Naopak se pro mnohé stal ještě známější díky tomu, že začal vystupovat jako komentátor závodů nejvyšší úrovně. Jeho jméno je přitom spojeno již s průkopníky živých přenosů jako je třeba Freecaster.com.
Doslova moderátorskou legendou se později stal třeba i díky komentování vítězné jízdy Dannyho Harta (Giant DH) při mistrovství světa v roce 2011. Později se prosadil i v Red Bull TV, kde, s bývalým XC profesionálem Bartem Brentjensem, více než deset let spolupracoval na komentování závodů Světového poháru.
Za tu dobu se Warnerův hlas stal notoricky známým a takřka všudypřítomným u všech významných závodů. Určitý zlom přišel po sezoně 2022, kdy se Red Bull stáhl z přenosů světového poháru (nahradil jej kanál Discovery Sports), s nímž zároveň odešel z klíčového komentátorského křesla i Rob Warner. Naštěstí ale nešel do důchodu, nýbrž zůstal věrný Red Bullu. Dnes proto stále komentuje zásadní „RedBullácké“ akce jako jsou Crankworx, Cerro Abajo nebo Hardline.
„Zkušenost s novým Giantem Glory Advanced byla skvělá, kámo,“ říká Rob Warner. „Mám radost, že jsem si mohl znovu kousnout do tohoto jablka a okusit, jak chutná, nejen z pozice komentátora. “
Text: Štěpán Hájíček / Foto: Giant Bikes, archiv Roba Warnera
Více o aktuální řadě: GIANT Glory Advanced
Rámová sada Giant Glory Advanced Legends Edition
