Ke konci sobotního tréninku se u Janovské vodní nádrže (cíl RZ2) loučíme se Štěpánem, který pokračuje relaxovat s rodinou do mosteckého Aquadromu, což mu tiše závidíme a pomalu pokračujeme zpět do areálu Klíny, kde nás čeká ještě poslední erzeta k projetí před nedělním závodem.
Byla to RZ5, která naštěstí končila u spodní stanice lanovky, s níž jsme se svezli zpět nahoru. Kola pucujeme opatrně wapkou, aby nám ložiska později nenadávala! Konečně se převlékáme do suchého a teplého oblečení a za mírného deště provádíme rychlý servis našich „kladiv“ (Canyon Strive). S kručením v břiše uklízíme věci do aut a hned nato spěcháme do místní restaurace na večeři. Díky počasí byl dnešek zvlášť náročný a data na Stravě to potvrzují: 35 km a 1600 m nastoupáno (dobrá, třikrát jsme jeli lanovkou, takže o 3x100m méně 
Kupodivu oproti jiným závodům, kde servisujeme pozdě do noci (tedy spíš jen já), jsme v Klínech již kolem osmé hodiny večer zalezlí v naší vytopené dodávce a řešíme taktiku na zítřejší závod. Popravdě žádnou nemáme, protože za takovýchto podmínek jezdíme dosti výjimečně.
Počasí nebylo celý víkend vysloveně špatné…
Ráno nás přivítá pěkná zima, venku zataženo, ale kupodivu bez deště. Mně se z vyhřátého spacáku vůbec nechce a tak vylézám až na poslední chvíli. Čtu zprávu od Štěpána, že by dnes nemělo být počasí horší jak včera a předpověď Aladin to potvrzuje. Na kola přiděláváme čísla, čipy, banány a tatranky. Tak se to dělí, když jedete bez batohu!
Ondra Junek vyráží z našeho týmu s číslem devět jako první. Já s devatenáctkou mám ještě chvilku čas a brácha Joei (Petr Pavlas) s číslem 97 si dává ještě šlofíka. Na poslední chvíli se jedu ještě převléknou, jelikož mě začíná být v bundě moc velké teplo. Dávám místo ní druhou funkční vrstvu a náš Canyon Amateur dres, aby si taky užil trochu zdejšího blátíčka! Start závodu se naštěstí o pár minut posouvá a tak všechno stíhám. Snažím se ještě rozjet, jelikož se startuje přímo do první RZ.
Enduro Race Klíny – RZ1
Nervy pracují a tak si klasicky zapomínám nasadit brýle, což by až tak nevadilo, kdybych si aspoň prohlédl začátek tratě. Zhruba po deseti metrech v odkloněném svahu mi ujíždí zadní kolo a krásně si ustýlám na mokrém trávníku. No co, někde jsem si to vybrat musel, tak proč ne hned na začátku před všemi diváky 
Zbytek už nějak dávám, ale díky mazlavému blátu na uježděném trailu, který moc důvěry nevzbuzuje, jedu dost pomalu. Navíc i technickou pasáž projíždím velmi opatrně, a tak spokojený se svým ranním výkonem moc nejsem.
Enduro Race Klíny – RZ2
Transfer na dvojku vede pěkně zprudka kolem spodní stanice lanovky, kde mě dojíždí borec ze Sportsoftu, a tak jedeme společně až na start. Zde si dávám menší pauzu, banán a těším se, že to ve dvojce pojede aspoň stejně dobře jako při tréninku. A taky že jo!
Nadšený startér mě po pípnutí ještě roztláčí, chytám rytmus, oproti sobotě je tu sice trošku víc bláta, ale pláště kupodivu drží a já si užívám celých 9 minut trailu! V polovině trati vjíždím na šlapavý úsek, na který jsem po včerejším nadšení skoro zapomněl, a tak lýtka dostávají pěkně zabrat. Rockgarden projíždím na jistotu menší rychlostí, ale bez vyšlápnutí takže v cíli mám konečně lepší pocit.
Enduro Race Klíny – RZ3
Ke třetí RZ je to poctivá stojka, tlačím a popravdě těžce rozdýchávám dlouhou dvojku. Transfer vede přes areál, kde je výborně zásobovaná občerstvovačka. Dávám si teplý čaj, doplňuji do bidonu ionťák a pokračuji.
Na startu trojky povzbuzují fanoušci Vojty Bláhy, a tak to rozjíždím na plno. Začátek je ale po trávě, kde to šíleně klouže, tudíž mám co dělat, abych se na ní udržel. To je ale teprve začátek. Zbytek tratě se totiž proměnil v bahenní lázeň, takže dva nejtěžší úseky v odkloněném svahu snad ani nešly projet na čistotu :-O
V tom prvním jedu pravou nohou koloběžku a v tom druhém si jen prohodím strany. Ani nevím, jak jsem se dostal do cíle, pamatuji si jen, že ke konci mocně fandili fanoušci a já se marně snažil s vycvaklými tretrami něco předvést… Tohle byl opravdový motokros! Nebo spíš bahnokros!
Enduro Race Klíny – RZ4
V tuto chvíli jezdci kategorie hobby vynechávají čtyřku a jedou rovnou na poslední RZ. Kdyby ale věděli, o co přicházejí! Přejezd na předposlední erzetu je asi nejdelší z celého závodu, navíc také s největším převýšením. Jedu sám a tak to moc neutíká. Navíc k vrcholu se jede, tedy spíš tlačí, podél nekonečného plotu a člověk je rád, když ho konečně opouští.
Na startu se potkávám s Ondrou a tak se domlouváme, že na mě v cíli počká. Nasazuji brýle a po chvilce vyrážím vstříc nejdelší erzetě v letošním roce. Cítím se unavený, ale to co se mnou udělal začátek trati jsem nečekal! Pláště oproti sobotě fungovaly na výbornou, nohy, které před chvilkou sotva točily při transferu, se mohly najednou zbláznit a já s úsměvem hltal každý metr trailu!
V druhé půlce, po vjetí na úzký singl v odkloněném svahu, mě to v jednom místě ujíždí a já si vzpomínám na zbytek ranní zprávy od Štěpána „držte se a opatrně na RZ4, ať tam někdo nezmizí v údolí!“ Rychle vytahuju kolo z pod tratě a teď už opatrněji projíždím zbylý náročný šlapavý úsek, který se ke konci zase trochu zlomí dolů a po hrabance vede až do cíle.
Zde plni nadšení se s Ondrou shodujeme, že tohle byla vážně pecka. Navíc potkáváme Sportsofťáka, jak jde po svých s pláštěm kolem krku a hecujeme ho, že to je k lanovce kousek a pětku si po servise určitě ještě dá.
Enduro Race Klíny – RZ5
Společně pak absolvujeme poslední transfer k lanovce, která nás vyveze na závěrečnou erzetu. Zavěšeni na laně povzbuzujeme ostatní, co zrovna na pětce závodí. Na občerstvovačce se už moc nezdržujeme, jelikož jsme dost promrzlí a rádi bychom to měli pro dnešek za sebou.
Vyrážím jako první a hned na začátku přehlížím zkratku ve svahu, kterou se dalo najet přímo do klopenky… Jedu proto hodně zprava, kde mi na trávě zase ustřeluje zadek, ale naštěstí to ustojím a pokračuji dál. Oproti některým si nezkracuji trať, ale vykružuji jednu klopenku za druhou. Pak ale přichází šlapavý úsek, kde nohy doslova stávkují.
Vjíždím do další části trati, kterou lemují hlasitě povzbuzující fanoušci, a tak se snažím ze sebe ještě něco vymáčknout. Pak už jen poslední sjezd do cíle, kde děkuji za odpípnutí a sundání čipu. Řadím nejlehčí a jezdím dokolečka, abych nohy aspoň trošku vyjel. Po chvilce doráží i Ondra a je vidět, že toho má také dost.
Jak jsme si naivně mysleli, že poslední RZ bude za odměnu, opak byl pravdou. V „race módu“ se šlapalo skoro všude, takže zde většina nechala poslední zbytky svých sil.
reklama
Naposled na laně
Konečně sedíme zase na lanovce, tentokrát už se značnou úlevou, že jsme to zvládli, a těšíme se do tepla. Potkáváme Joeiho, který jde na pátou erzetu a vypadá v pořádku… To jsme ale ještě netušili, co se mu stalo, tedy že ve dvojce údajně kácel hlavou strom! Naštěstí to přežil, dokonce i helma zůstala celá, ale otřesený z toho byl prý celý závod.
Doma jsem pak zjistil z dat na Stravě, že začátek dvojky měl rozjetý opravdu dobře, celých 14 sekund přede mnou, než potkal ten zatracenej strom! Zastavujeme ještě u Oneal stánku a prohlížíme novou kolekci 2017. Také tam měli tzv. Adventure menu, to jest přírodní outdoor jídlo ohřívané samoohřevem. Pro mě scifi, ale prý to funguje a můžu potvrdit, že ochutnávka byla vážně výborná!
VYHLÁŠENÍ
Dostávají se k nám první výsledky a vypadá to, že jsem si zajel nejlepší umístění sezóny! Pecka, bláto vážně moc nemusím, jistý si na něm vůbec nejsem, ale tady to fungovalo nějak jinak a ještě to k tomu bavilo. Následuje vyhlášení a velké překvapení nastává v juniorech, kde první místo zajel Maxim Adami, který se vrátil po roční pauze a druhého Martina Pešťáka poráží o pouhých 0,5 s. Ten pak s úsměvem na tváři přiznává, že ho to pěkně naštvalo!
Dalším překvapením byl pro mě výsledek Martina Matějíčka, coby velmi úspěšného trialového jezdce na šlapačkách, který si odskočil na enduro a na vypůjčeném kole zajel neuvěřitelné 9. místo celkově. Marně jsme ho přemlouvali, aby u endura zůstal…
Celkově pak na stupínek nejvyšší vystoupal všem již známý král českého endura Jiří Fikejz, který sice momentálně jezdí radši maratony, ale v enduru dokáže být stále neporazitelný! K tomu všemu ještě vykukuje sluníčko, což je nádherná tečka za posledním a velmi vydařeným závodem české Enduroserie 2016! Díky!
Enduro Race Klíny 2016 – ZÁVĚR
Za mě osobně to byl jeden z nejlepších závodů letošní sezony. Tři kratší RZ na 3 až 5 minut a dvě opravdu luxusní přírodní tratě dlouhé 9 až 10 minut, které obsahovaly vše, po čem každý biker touží! Počasí sice udělalo své, a tak se na start postavilo necelých 150 závodníků, ale každý kdo dokončil, může být na sebe právem hrdý! Kdyby se jelo za sucha, šla by jistě kvalita tratí a zážitků ještě nahoru. Jelikož potenciál zdejší kopce mají opravdu veliký!
Moc se těším za rok! Velké díky Trundovi (Tomáš Trunschka) a Bártovi (Luboš Vobořil) za perfektní tratě a zážitky z nich! Samozřejmě i pořadatelům a celé Enduroserii.cz V neposlední řadě také Štěpánovi za sobotní doprovod a možnost napsat pár dojmů z Klínů
Biku zdar! Kuba Pavlas!
Původní report (Štěpán Hájíček) s výsledky a dalšími daty
(Text: Jakub Pavlas | Foto: Miloš Lubas – enduroserie.cz / Jakub Pavlas)
Maraton prezentací z konce prázdnin pojďme uzavřít, alespoň po stránce teoretického představení zajímavých novinek, zastávkou na akci společnosti Progress Cycle, kde jsem si měl možnost prohlédnout a zlehka osahat novinky značek Giant a Liv, ale i řady dalších.
Traily si endurista musí v první řadě zasloužit, což na Špičáku platilo dvojnásob! Na pestré a všestranně zaměřené erzety se muselo nemálo šlapat, takže dobrá společnost okolo byla základem, stejně jako dobrá kondice. Hodně hrabanky, hodně kořenů, hodně rychlých plynulých pasáží i vydatného dupání. Technický skill nestačil, Špičák si říkal hodně i o solidní fyzickou formu.
Ačkoli se chladné počasí v rámci závěrečného závodu seriálu TREK Enduro MTB Series (PL) dalo jen sotva přirovnat k relaxaci pod palmami kdesi v Tichomoří, pár lidí možná na taková místa pomyslelo. Finální podnik v Mieroszowě byl totiž prohlášen za jeden z nejnáročnějších enduro závodů (nejen) v historii tohoto seriálu, proto by následné zotavení u moře mohlo být ideální cestou k odpočinku.
Italská riviéra, letní teploty, pizza, zmrzka, víno, koupání v moři a všude kolem mraky lidí, bikerů i turistů. Sezóna ve Finale se pomalu chýlí ke konci, ne však jen ta biková. Poslední týden v září byl ve Finale ale jako vymalovaný!
Letos jsem se rozhodl, že nevyrazím z kraje sezóny jako každý rok na jih do Itálie (Finale Ligure), nýbrž že zkusím změnu. Volba padla na Madeiru, přičemž důvodů bylo hned několik. Moje podzimní váhání rozseklo, že se na Madeiře v termínu, který jsem plánoval, jel závod Enduro Challenge Madeira na západním pobřeží ostrova.
Je listopad 2018, stále odpočívám po náročné sezóně, když mojí milou Ivču poslouchám, jak by se chtěla podívat na Azorské ostrovy. „Jako dovolená?“ „Jo!“ Řekla mi okamžitě. Moje reakce byla ze začátku lehce negativní, ale když mě napadla myšlenka spojit to s tréninkem, potažmo závody, už jsem o tom začal opravdu přemýšlet.
Uplynulý víkend, kdy to oba dva dny venku silně vonělo jarem, se tradičně otevřely brány pražského výstaviště v Letňanech, aby se zde mohl odehrát další ročník cyklistického veletrhu For Bikes.
Po dvou letech vyrážím s Vojtou Bláhou opět na Nový Zéland. Paráda! Rotorua je skvělé místo na ježdění, jen jsem se musel nejdříve zotavit z nemoci… Po návratu ze závodů na Madeiře (
Jeden z prvních letošních enduro závodů u nás – Enduro Trutnov Trails – v režii Přémy Tejchmana servíroval rovnou ty nejlepší traily a terénní výzvy v hlavní roli s čerstvou hrabankou a možná až nadprůměrně technickými kamenitými pasážemi. Pro eliťáky povinná Whistler sekce a dropík do divočiny na páté erzetě ležely v hlavách závoďáků už večer před závodem – a dost možná tam leží doteď!
My děkujeme!
Tak už to konečně začalo! Konec dubna a můj první ostrý závod letošní sezóny! EWS European Enduro Series – takový je celý název čtyřdílné série, na kterou se letos zaměřím. První kolo tohoto seriálu se uskutečnilo 27.–28. 4. na východním okraji Pyrenejí, kousíček od hranic z Francií.
Asi nebude žádným překvapením, že hned úvodní odstavec věnuju klimatickým podmínkám, protože čerstvý sníh na trailech začátkem května čekal asi málokdo! Zatímco v sobotním tréninku jsme si kvůli blátu v obličeji navzájem hádali jména, v neděli padaly hlášky typu: „v květnu jsem na kole ještě nelyžoval“.
Byl to velký šok, přiletět z Evropy ve Španělsku na Ještěd, kde se první májový víkend odpálila letošní Česká Enduro Série. Proč šok? Asi proto, že jsem nečekal, že na Ještědu bude mrznout a sněžit! Když se nad Ještědem v sobotu při tréninku spustily trakaře, byla z „prostého závodu“ najednou slušná výzva pro všechny zúčastněné!
Lipno! Dva dny! Čistě na oči! To je nejčastější popis již ustálené akce Michala Prokopa a Zdeňka Póla a já bych k tomu letos ještě dodala: Na blátě! V dešti! Ale na fakt pěkných trailech, kterým déšť dodal správný „survival“ šmrnc. Pro začátečníka trochu silnější sousto, pro pokročilé enduristy velká paráda.
Enduroserie v Koutech je již letitou klasikou. Tradicí je tu hodinový výšlap na Dlouhé Stráně, erzety převážně vedené bikeparkem a pozávodní pocit, že vám explodují svaly. Netradičně ale přibyla také nějaká hrabanka, lano se točilo v kuse bez polední pauzy a v hospodě na náměstíčku nám natočili pivo i po desáté večer!
Nicméně, Franto, dej se brzy do kupy 
Seriál EWS European Enduro Series se přestěhoval ze španělského Massanet do skotského moutainbikového centra Innerleithen odkud pochází mnoho elitních závodníků okupující ty nejvyšší příčky ve svěťáku jak v enduru, tak v downhillu.
Španělské slunce mě již do zad nepálí, o to víc se snaží to české! Španělský prach a pyl mě již také nešimrá v nose, zážitky z výletu na prezentaci GT Grade nové generace si již také sedají, proto je vhodný čas zhodnotit praktické zkušenosti s tímto kolem následně našeho dosti podrobného teoretického 
Třetí závod České Enduro Série hostil suchý a totálně prosluněný Zadov, který závodníky procvičil na lesních hravých trailech, rock gardenech, na tradičním odpalováku Temelín a taky dal mnohým nočního brouka do hlavy, jestli zídku na dvojce sjíždět, objíždět nebo skákat. 5 erzet, tedy i 5 výjezdů bez lanovky v horkém počasí řádně prověřily fyzickou kondici všech jezdců a jezdkyň.
Druhá evropská série, na kterou se chci letos zaměřit, je nově vzniklá Alpská Enduro série, která se skládá ze tří závodů – Paganella, Reschenpass a Kronplatz. Vše přitom odstartovalo závodem v Paganella, který se konal druhý červnový víkend.
